Nedávno jsme ve studiu dávali dohromady koncepty nových produktů. Designéři chodí běžně s hlavou plnou nápadů, takže jsme nepotřebovali vyloženě vymýšlet, ale spíš sebrat už existující myšlenky. Otázka byla: “Co vás štve každý den? Jaký problém byste chtěli vyřešit?” a prostě jsme brainstormovali.
Jak nápady létaly vzduchem, zapisoval jsem je na tabuli. U většiny jsem stihnul udělat i obrázek. Třeba lampa, která vás učí správně usínat, vypadala takhle:
Nakonec se sešlo 15 konceptů. Dvanáct s obrázkem a 3 bez. V té rychlosti jsem 3 nestihl.
Poslední krok byl vybrat vítěze. Každý jsme dostali dvě červené tečky a hlasovali jsme. Lampa nakonec nevyhrála, ale stala se jiná zajímavá věc. Tři produkty, které neměly obrázek, dostaly dohromady přesně 0 hlasů.
Náhoda?
Schválně - co si vybavíte snáz: Kolik měří Mount Everest nebo jak vypadá Mona Lisa?
Rčení že jeden obrázek vydá za 1 000 slov sice není úplně správně, ale je na něm hodně pravdy. A narozdíl od výzkumu a teorie má dvě zásadní výhody: lidi si ho pamatují a dá se použít v praxi.
(Pokud vás zajímá, za kolik slov přesně jeden obrázek vydá, najdete to na konci článku.)
Na konkrétním příkladu. Které instrukce pro první pomoc v metru podle vás zachrání víc lidí?
Obrázky fungují. A v designérské praxi to platí dvojnásob. Proto je dobré umět se k obrázkům dostat co nejdřív v kreativním procesu. Ideálně už na první schůzce s klientem nebo na prvním setkání týmu. A právě tady pomůže Visual Language.
Vizuální jazyk je sada obrázků a znaků, kterou můžete použít k rychlé komunikaci složitějších myšlenek.
Vizuální jazyk se v praxi nejčastěji hodí:
Vzít do ruky tužku se hodí vždy, když existuje riziko, že jeden mluví o koze a druhý o voze. Ušetří to velkou spoustu práce. Daleko větší, než by člověk řekl.
Je to komunikační nástroj. Proto nemusíte umět kreslit (viz moje koza).
Důležitější než estetika je tady pochopitelnost.
Za zmínku taky stojí, že vizuální jazyk má každý svůj vlastní. Nicméně základy jsou podobné. Takže když na ubrousek v restauraci načrtnete dům, auto nebo telefon, ostatní pravděpodobně pochopí, co to je.
Aneb jaké věci se hodí umět načrtnout z hlavy bez přemýšlení.
Tyhle základy stačí na 90 % všeho vysvětlování, co vás v praxi potká. Postavíte s tím rapid prototyp, wireframe webu, připravíte a otestujete prezentaci atd.
Takže postupně:
Hodí se umět rozlišit od sebe hlavní nadpis, menší nadpis a obyčejný text. Kdo se vyzná v typografických škálách, tak H1, H2 a body text.
Šikovné samostatně (třeba pro wireframe webu) nebo jako stavebnice pro složitější věci (grafy, diagramy…)
Ukazují na důležité věci nebo části věcí.
Plánujete event? Potřebujete časovou osu. Vysvětlujete strategii? Potřebujete časovou osu.
Snažíte se pochopit Inception? Potřebujete 3 časové osy…
Aspoň základ. Kolečko a 5 čar zvládne každý.
A hodí se jako měřítko.
Tyhle jsou v praxi nejdůležitější. Pokud děláte web, bude se vám hodit načrtnout počítač, tablet a telefon. Pokud navrhujete oblečení, bude se hodit tričko atp.
Tady je mých 5 nejčastějších obrázků:
Když jsme navrhovali sustainable peněženky pro Contiqua, často jsem kreslil tohle:
A když vysvětluju, co dělá naše dceřinka The Greenest Company, často taky kreslím Space Monitor nebo mobilní zelenou stěnu Space Plant.
Na komunikaci nebo testování většinou stačí jednoduchá kresba za 30 vteřin. V 90% jednání se zákazníky nebo výrobci reálný výkres vůbec není potřeba.
Ok, základy jsou. Co teď?
Hlavní je zbavit se pocitu, že to je kreslení, a kreslit neumím. Není to kreslení. Jen čmáranice, které pomáhají lépe pochopit, o čem se bavíme. Napíšu znovu:
Visual Language není umělecká forma, je to komunikační nástroj. Pochopitelnost je důležitější než estetika.
Mrzí mě to, ale za 5 let vedení designérského studia jsem se kreslit nenaučil. Zato můj vizuální jazyk už je docela solidní. Rozhodně lepší než písmo - to po mně přečte málokdo.
Stačí jedna. Hodí se na zdůraznění toho, co je důležité. Nebo na popisky.
A vypadá to s ní živěji.
Můj hrdina vizuálního jazyka je Henry Reich, autor YouTube kanálu Minute Physics. Fascinuje mě, jak jednoduše umí jeho kreslení panáčci vysvětlovat kreslenou křídou na kreslenou tabuli témata jako Co je temná hmota nebo Proč není možné naladit piáno.
Jednou bych chtěl umět kreslit jako on. Teda ne kreslit. Čmárat.
O rozdílu v rozpoznávání obrázků a textu se ví už dlouho. Když se Google zeptáte, O kolik je vnímání obrázků rychlejší než vnímání textu, vyskočí přes 410 000 výsledků, a nejčastější odpověď je 60 000. Tj. zpracování obrazového materiálu je 60 000 krát rychlejší, než zpracování textu. Což není pravda.
Je to číslo, které v roce 1998 ve své prezentaci použila Jenn Manalo (Senior Product Specialist ve 3M), aniž by existoval jakýkoli výzkum, který by ho podporoval. A chytlo se to. Dodnes ji citují třeba na Fast Company, Hubspot nebo Entrepreneur.com.
V roce 2014 se tenhle vizuální mýtus rozhodli rozlousknout v laboratořích MIT. Připravili série obrázků, které lidem promítali na monitoru, a následně otázky jako: Byla na obrázku kočka? Ano / Ne.
Promítání začalo na 200 ms (0,02 sekundy) a rychlost se postupně zvyšovala, dokud respondenti odpovídali správně. Postupně se dostali až na jeden obrázek za 13 ms. A odpovědi byly pořád správně (resp. statisticky správněji, než kdyby byly náhodné).
Takže rychlost vnímání vizuálních informací je 1 obrázek za 13 milisekund?
Taky ne. Může být ještě vyšší, ale 13 ms byla maximální frekvence, kterou zvládly monitory použité při testu.
Rychlost rozpoznávání textu hodně záleží na jeho složitosti. U jednoduchých vět (do 8 slov) je cca 1 200 ms. U komplexních vět (do 25 slov) je kolem 7 500 ms. To je 150 - 300 ms na slovo.
A z toho vyplývá, že:
Obojí přitom záleží na složitosti. Obrázek kočky je prostě něco jiného, než obrázek Sixtinské kaple.
Takže jeden obrázek vydá za 12 - 600 slov, podle jeho komplexity a složitosti textu. Nezní to tak sexy, ale narozdíl od tvrzení o 60 000 to má nějakou oporu v realitě.
http://news.mit.edu/2014/in-the-blink-of-an-eye-0116
https://en.wikipedia.org/wiki/Dual-coding_theory
https://www.emailaudience.com/research-picture-worth-1000-words-marketing/
https://www.pnas.org/content/95/5/2703
http://adifference.blogspot.com/2012/07/60-000-times-faster-than-text-really.html
